Modely, hračky

Projekty

Vláčky

Vláčky jsou mojí největší dětskou láskou a zájem o ně mne provází dodnes. Měl jsem k nim celý život blízko, protože otec začínal jako výpravčí v Rokycanech, pokračoval přes náčelníka v Nymburce, vedoucího odboru na správě dráhy v Plzni, pak na MInisterstvu dopravy v Praze, šest let jako diplomatický zástupce přes železniční dopravu v RVHP v Moskvě a nakonec jako generální ředitel AŽD (Automatizace železniční dopravy).

Kam jsem mohl, tam jsem vlezl (myslím tím lokomotivy). Co šlo ozkoušet jsem zkusil. A celou dobu jsem modelařil. Tato činnost mi velice pomohla při projektování, protože jsem měl velice dobrou představu o proporcích a poměrech.

Například když jsem slepil domečky pro celé námětíčko a postavil doprostřed parní lokomotivu, byl jsem šokován, že těm patrovým domům dosahuje až ke střechám.

Začal jsem se tím zabývat více a stavěl jsem vedle sebe stožár vysokého napětí, smrk, stodolu, telefonní budku, poštovní schránku a třeba oblouk žďákovského mostu. Neuvěřitelné! Toto zjištění a mnohá další mne pak od vláčkaření odradily. Protože modeláři na skutečné proporce a vztahy kašlou. Klidně vyrobí krajinu, kde je na plochu více kolejí než holé země. Naštěstí se objevil Train simulátor a tak jsem se uklidnil.

Modely

Vlastně vše co vytvářím pro počítačové vizualizace jsou hračky a já si s nimi hraji. Stavby, to nejsou jen stěny a okna, ale je zde nábytek, kamna, lednice, svítidla, obrazy ale i vysavače, roboty, rostliny, kola, kočárky, panenky, antény, sušáky na prádlo, auta, bagry, a třeba i velké lodě a rakety.

Modelařina, to je vlastně taková hra na boha.Vyrobíte si třeba bitevní loď Bismark, která je ve skutečnosti nepojmutelná a vezmete ji do dukou a obrátíte jí vzhůru nohama. No kdo si může dovolit takovou věc udělat. Jen bůh modelář. Ti kdo mají velkou obrazotovornost, jistě ví o čem mluvím.

Různé

Zde je naskládáno nezařaditelné.

V podstatě jsou to všechno hračky. Když člověk něco dělá rád, tak vlastně ani nepracuje... jen si hraje.