Disneyland
Soukromé aktivity
S karavanem do dětských snů
Tak tento obrázek asi není nutno ani komentovat. Klasika, která zpochybňuje pojem kýč. Dominanta celého parku a promítací plátno pro večerní a noční představení končící každý den úplně stejným monumentálním ohňostrojem. Překvapivé je, že nelze rozumně určit jeho velikost. Jednou se zdá obrovský, pak zase velice malý. V každém případě se do něho vejdou stovky návštěvníků a rytířů.
Hrozivá obluda se usídlila pod hradem z horního obrázku. A byla pro nás velkým překvapením, protože minule byla jeskyně ještě prázdná. Drak je tak dokonalý pohybem, zvukem, dýcháním břicha a vypouštěním dýmu, že se k němu nechtěli děti ani přiblížit. Míša dokonce začala tak strašně brečet, že se lidé zamračeně otáčeli, proč to děcko tak trápíme. Nakonec se přiznala, že se cítí být princeznou a že draci žerou především je. Tak z toho ten panický strach. Další hrad patří Srdcové královně z Alenky v říši divů. Kolem je veliké parkové bludiště s fontánou řízenou počítačem. Vypadá to, jakoby voda skákala z keře na keř.
Pluto se opravdu nadřel. Výhoda těchto obleků spočívá alespoň v tom, že není vidět, jak se tváříte doopravdy. Naštěstí pobíhá po parku ještě několik desítek jeho stejně komických kamarádů. Není mi dodnes jasné, jak si dokáží udržet kožíšky v takové čistotě při takovém provozu?! Pohled z letícího slona Dumba jen částečně naznačuje obrovskou rozlohu parku.
Nádherný výhled do podhradí, který se snaží konkurovat pražské Malé Straně. Kvalita střešní krytiny je ovšem nedostižná. To není po dešti, to je smalt!!! Od naší poslední návštěvy se hodně zlepšil přístup k návštěvníkům. Například na fotografii vidíte profesionální maskéry, kteří vás dle přání nalíčí jako princeznu nebo čarodějnici. Pavla je zatím nenalíčená :-)
Míša si ještě nechala udělat šaty z krepového papíru (nahoře) přesně v odstínu její bundičky. Honzík si zase sám vyrobil netopýří masku. Hromady materiálu k tomu doslova vybízely.Místní upíři s největší oblibou nestrašili děti, ale staré babky. Myslím že jedna se dokonce smíchy připočůrala. To vše se odehrává kolem strašidelného domu (přesná kopie Psycho) kde uschly i stromy a keře. V podzemí se nachází obrovská atrakce, kterou se projíždí drožkou.
Istanbul... nebo odkud to ten Aladin vlastně pocházel? Na místním bazaru je možné mimo všech druhů sladkostí koupit i létající koberec. Stanice "Divoký západ". Vše vypadá tak reálně, že to ani nemá cenu ukazovat. Pevnost, indiánský tábor, doly, přestřelky, krocení koní.
A to už jsme v Karibiku... Tajuplné jeskyně, vraky, pirátské lodě, Petr Pan, Indiana Jones a jeho chrám zkázy. Mimochodem na tuto atrakci děti vůbec nesmí. Obrovský Robinzonův strom, na kterém se může v jednu chvíli pohybovat i sto lidí, a mnoho dalších úžasných věcí a míst. Foto s Míšinými krepovými šaty (výše) je pořízeno právě na vrcholku tohoto stromu. Ještě k té atrakci v chrámu zkázy. Na první pohled nevypadala tak děsivě a přesto na ní lidé strašně ječeli. Mně osobně celá ta hrůza došla až v moment, když se vozíky rozjely pozpátku!!! Další svět je světem techniky. Minulé i budoucí. Zde přibylo nejvíce nových atrakcí. Bohužel většinu z nich nelze obrazově zaznamenat, protože to jsou většinou panoramatická, nebo trojdimenzionální kina, simulátory a podobně. Atrakce, která zde ale pobavila děti nejvíce, jsou autíčka se skutečným motorem (dole), jejichž úplnému vybočení z cesty zabraňuje pouze úzký kovový pásek uprostřed cesty. Jezdí se po poměrně dlouhé trase připomínající USA padesátých let. Největším zážitkem byly čtyři asi čtrnáctileté holky, které si před jízdou tajně připravily cigarety, a ihned, jak se rozjely, tak si zapálily a tvářily se naprosto úžasně!
Nautilus kapitána Nema! Skoro osmdesát metrů dlouhá ponorka vynořivší se úplnou náhodou uprostřed Disneylandu. Každých pět minut ji napadá obrovská oliheň. Souboj s ní je možno sledovat u velikého podmořského okna v nádherných mahagonových interiérech bájné ponorky.
Úplně nová a asi nejšílenější atrakce celého "Landu". Obrovský kanón, který vás vystřelí na Měsíc. Horská dráha, kde hned po výstřelu zažijete několikanásobné přetížení a hned potom jízdu s několika loopingy a výkruty hlavou dolů. To vše v naprosté tmě, ve které zběsilou rychlostí míjíte jen ultrafialovým světlem nasvícené desetimetrové makety planet, abyste se nakonec podívali do usměvavé tváře šíleného měsíce ze slavného němého filmu. Při odchodu si můžete ještě prohlédnout svůj zděšený výraz na sadě monitorů, pořízený baterií digitálních fotoaparátů v klidnějším místě dráhy. Ještě jedna horská dráha je na divokém západě, ale ta je daleko mírnější. Její zajímavostí je zase za hrozného lomozu se hroutící strop zlatonosné jeskyně a průjezd vodou.
Tyto čtyři obrázky jsou sice velmi nepovedené, ale zachycují alespoň fragmenty z podle mého názoru nejiluzornější podzemní atrakce. Tyto atrakce vlastně tvoří páteř celého Disneylandu. Vždy jakési vyvrcholení každého z pěti světů: Frontierland, Adventureland, Fantasyland, Discoveryland a hlavní je Main Street USA. Vše se odehrává v obrovských podzemních prostorách, které umožňují vytvořit tu totální atmosféru, kterou bohužel nelze nafotit. Blesk okamžitě všechno nasvícení zničí. (A rozsvítí hlavy vašich spolucestujících!) Na lodi proplouváte zaplavenou pevností, kterou dobíjejí piráti. Kolem vidíte jen ničení a zkázu. Najednou za ječení přítomných dam sklouznete po vodopádu v protržené hradbě přímo před hlavně pirátských lodí. Vše je v plamenech a hřmí dělostřelba. Piráti pokřikují na obránce a naopak. Úžasné! A už vplouváte do piráty obsazeného městečka, kde začíná rabování. Krásné ženy do otroctví, muže do studny a domácí zvířata na rožeň. Vše složeno z desítek vtipných a srozumitelných mizanscén doprovázených halasnou nesrozumitelnou "franštinou". Vše sehráno desítkami a desítkami mechanických figurín!!! Neskutečné! A tak to všechno končí, kostlivci na hromadách naloupeného zlata v tajemných jeskyních a jejich kapitán stále třímá kormidlo a prázdnými důlky hledí do dáli. Děti samy přišly na to, že je to příběh. Alegorické vozy monstrózních rozměrů se objevují vždy ve chvíli, kdy už si myslíte že vás nic nepřekvapí. Šokují nejen svou bizarností a rozměry, ale i svým počtem. Kde byly všechny schované? Asi je zde možné úplně všechno... Průvod obklopující vozy hýří barvami, pohybem a zvukem. Vlastně hudba je jedním z nejcharakterističtějších prvků celého Disneylandu. Je všude. V atrakcích, ve vlaku, v tramvaji tažené koněm, na WC, v mnoha stylových restauracích... na parkovišti. Teprve třetí den člověk přestává vnímat to nejpestřejší a nejhlučnější, a najednou vidí stovky druhů rostlin, keřů a stromů. Každá botanická zahrada by mohla závidět. Stovky lidí obsluhujícího personálu a stavařské detaily dotažené až do bezvědomí. Milion žárovek na střechách domů a hradů a všechny do jedné svítí! Nemluvě už o tom, že si můžete nechat vytesat do jedné dlaždice na hlavní přístupové cestě své jméno a... vlastně co chcete! Cenzora na české výrazy tam jistě nemají. Když z jakéhokoli důvodu chcete opustit areál a opět se vrátit, dostanete tajné razítko na ruku. Svítí jen pod UV lampou. Děti ho prostě musely mít. Každý den končí ve 24:00 již výše zmíněným obrovským ohňostrojem a pokud jedete zrovna ve vlaku, tak si můžete s usměvavým černošským průvodčím zazpívat pěkně od plic francouzskou hymnu. Poslední foto jen pro zasvěcené! M=1:1 Povinná cesta do Paříže je vždy spojena s děsivou představou parkování caravanu a zlodějů. Zoufalství nás však dovedlo až k neskutečné drzosti: pokusit se zaparkovat rovnou pod věží na začátku Marsových polí. Je to neuvěřitelné, ale podařilo se nám stát na jednom z nejexponovanějších míst Paříže celé tři dny bez nejmenšího problému.Hned první večer nás sice dosti dlouho zkoumali z povzdálí policajti, ale nakonec usoudili, že proti tomu asi nic nemohou namítat, tak odjeli. No a od všetečných rukou a hlav jsme byli ochráněni stovkami turistů, kteří se sice tvářili dosti překvapeně když jsem šel dopoledne v pyžamu vysypat do popelnice odpadky, ale funkci hlídačů plnili dokonale. Tuto povedenou taškařici dokládám hned dvěma důkazními fotografiemi. Pohled na noční Eiffelovku mne v první chvíli uchvátil a v příštím okamžiku naštval. Vzpomněl jsem si totiž na město, které se sice pyšní hrdým názvem "Praha 2000 město evropské kultury", ale neumí pro to udělat nic než obvyklé programy, které se stejným úspěchem mohli vzniknout o rok dříve nebo později. Nedokážeme nějakou monumentální věcí vtisknout městu punc vyjímečnosti vstupu do nového tisíciletí. Obrázek Eiffelovky naprosto nevystihuje to, co je vidět ve skutečnosti. Celá věž je pokryta tisíci "blesky z fotoaparátů" a mihotá se v omamující záplavě světla jako kosmická loď. To však není vše. Na jejím vrcholu jsou umístěny čtyři neskutečné reflektory, které se otáčejí a vytvářejí dojem majáku svítícího do budoucnosti. Věřte nebo nevěřte, ale to světlo je vidět až z Disneylandu, a to je 40 km!!! Když tam tak stojíte, máte pocit, že pupek světa je právě na onom místě. Poslední dva obrázky jsou z velkolepě pojatého komplexu věnovanému vědě a technice a zaměřenému především na děti a mládež. Jestliže jsme po celé cestě nepotkali jediného Čecha, tak zde jich bylo nezávisle na sobě asi dvacet. "Děti" se zde mohou vyřádit v kosmické lodi, ve skutečné ponorce, v leteckém simulátoru s celou kabinou, v chemické laboratoři nebo v improvizovaném dětském dolu pro nejmenší. Plastické (3D) kino, akvárium, botanická zahrada, planetárium a atomární mikroskop jsou tu vnímány jako naprostá samozřejmost. Inu... Cité des Scientes et de ľIndustrie.
