Prodejny
Projekty
Spolupráce s Hastreiter Belling
Velmi zajímavá, přínosná a přitom poučná část projektantského života spojená s bavorsko-českou nábytkářskou společností, která se zabývala interiéry potravinářských prodejen.
Po revoluci byla celá republika pokryta prodejnami, na kterých bylo napsáno maso a uvnitř byl jen řezník. Nebo na nich bylo napsáno pečivo a uvnitř byl jen pekař. A tomu samozřejmě odpovídalo i socialistické nábytkové zařízení.
Vznikla tedy díra na trhu, který byl hladový po novém designu a způsobu západního prodeje. Tehdy byla nábytkáři na západě objevena laminovaná dřevotříska, silikon, postformingové stolní desky, zlatě a šampaňsky eloxovaný hliník a hlavně...! Oblá skla pultových vitrin.
Vypadalo to perfektně a vyrábělo se to celkem snadno. Prodávalo se to ovšem hůře, protože každý metr pultu stál jako Mercedes střední třídy. Mým úkolem bylo připravovat projektovou dokumentaci pro prodejce a pro výrobu v dílnách.
Byla to krásná práce s perfektní partou lidí. A užilo se mnoho legrace. Nestorkou celého podniku byla exhaltovaná blondýna Alexandra Belling, která všechny motivovala a načrtávala před námi cestu k prosperitě.
Je až neuvěřitelné, kolik se toho za pár let udělalo. Když se teď po letech prohrabuji v zazálohovaných souborech, zjišťuji, že nebylo jediného okresního města, kde by nebyla realizována jedna, nebo více našich prodejen. Masny, kafetérie, pekárny, bufety, lahůdky a někdy i samoobsluhy.
Okolo 220 prodejen bylo vyprojektováno a asi 150 jich bylo zrealizováno. V posledních fázích už to nešlo ani spočítat, protože se mnohé jen rozšiřovaly, jiné jen předělávaly.
Mnohé z nich jste určitě navštívili. Například vývařovnu hned na můstku. Často jsem tam tam pomlaskával nad rypáčkem s plnotučnou hořticí. Nebo dršťkovou a ten sulcík,,,,nebo uzené rozpadající se kolínko... pardon.
Komponenty se vozily z Německa, ale základní truhlářské práce se prováděly na Moravě. Vznikla tam truhlářská dílna s dokonalými mistry svého řemesla.
Ti nejen že vytvořili všechny prvky, ale na místě je i smontovali a napojili na stávající zdivo, silnoproud, vytápění i vodu s odpadem.
Tato idyla trvala skoro 11 let. A daly se při tom vydělat docela slušné peníze.
Postupem času se ale začal design prodejního nábytku měnit. Podíl dřeva a dřevěných prvků se neustále zmenšoval a narůstal podíl nerezi, skla a plastových prvků.
My jsme však nebyli schopni a hlavně ochotni měnit truhlařinu za zámečničinu a stále jsme opakovali osvědčené tvary a metody.
To však vedlo ke stále menším prodejům a ziskům, až se celá parta rozpadla.
Přestali jsme se zúčastňovat výstav, které také byly v úpadku a každý začal hledat příležitosti jinde.
Přesto na toto porevoluční období vzpomínám velmi rád, Na lidi i práci.
Dnes je již mnoho prodejen, cukráren a občerstvení zrušeno, ale velké množství jich stále zůstává. Kdyby se vám některá prodejna ve které nakupujete, zdála povědomá, podívejte se na malou cedulku nalepenou na skle vitrin. Pokud tam bude Hastreiter Belling, je to naše práce.
