Výstavy
Projekty
85 Expo Astana 2017.
Každá světová výstava je jiná. Několik posledních se opravdu diametrálně lišilo svým pojetím, vzhledem i atmosférou.
Tato, v hlavním městě Kazachstánu postaveném na místě rodiště pana prezidenta, je komplexně vybudována do posledního parkovacího místa a jednotlivé pavilony jsou vlastně pouze interiérová řešení.
A aby to nebylo jednoduché. Tak ve dvou nepropojených podlažích nad sebou. Prostě z dolní části expozice, kde se nachází všechny exponáty, není možné projít do horní části, kde se nachází administrativa a velká restaurace se zázemím.
Já jsem se zabýval návrhem a realizací té horní, méně reprezentativní a více funkční části.
Vytvořit tak složité zařízení jako je kuchyně pro plný provoz na tak vzdáleném místě na zeměkouli, je docela oříšek. A domluvit se je také docela problém.
Zároveň ještě vznikla možnost využít stánek přímo na venkovní ploše areálu. Tak jsme tam vytvořili trdelníkotovárnu.
86 Výstava Karel IV v Neratovicích
Výstava k sedmistému narození Karla IV. byla velikou událostí pro celou zem. Každý se snažil přispět po svém. Někdo ho chválil, někdo kritizoval, někdo mu vlezl do postele a jiný si vymyslel bludy.
I Společenský dům v Neratovicích pod dlouholetým vedením pana Ivana Frieda nemohl zůstat stranou.
Pojali jsme to dosti monumentálně na místní poměry a vytvořili jsme samostatný, tajemný,uzavřený prostor uprostřed obrovského foyeru.
Prostě středověk. Ivan tam vystavil pravý falešný meč tohoto našeho nejlepšího krále a mapu, která představovala největší rozlohu v naší historii.
87 RM Gastro
Celá léta jsem 3D modely kuchyňského zařízení vyráběl podle této firmy. Nikdy by mne nenapadlo, že jednou pro ni budu dělat showroom a uplatním zde skoro všechno, co jsem z kuchyňského zařízení vyrobil. Je zde více jak sedmdesát prvků čítajících varné desky, sporáky, konvektomaty, grily, varné pánve, míchací roboty, fritézy, bainmarínky, režony, mikrovlnné trouby, kávovary, kávomaty, krájecí stroje, lednice, mrazáky, šokéry, chladící vitríny, automatické myčky, krouhače, digestoře, rozpékače, salamandry, varné kotle, trouby, pizzapece, gyrosy, zásobníky talířů, táců, a příborů.
A to nemluvím o nerezových stolech, regálech, chladících vanách na nápoje, policích a chladících a mrazících boxech, dřezech a výlevkách.
Je to hrozně zajímavé a hladové, projektovat gastronomii. člověk má hlavu pořád v lednici, protože ho to inspiruje a honí jej mlsná. Věda pokročila i v těchto oblastech rychle kupředu. Nějaké konvektomaty už nikoho nepřekvapí, ale holdomaty, nebo takový stroj zvaný Infinity, již opravdu zavání budoucností.
Vložíte do něj selátko, které budete servírovat na svatbě za několik dnů. On je v páře uvaří, předpeče, vychladí, šokově zmrazí a dle výpočtu vlastního počítače v pravou chvíli začne rozmrazovat a těsně před určenou dobou dopeče a vytvoří kůrčičku. Samozřejmě musí být prošpikováno sondami. Mňam.
88 Expo Miláno ČR restaurant 2015
Když se nepodařilo vyhrát soutěž na celý pavilon, byla ještě jedna možnost, jak se uplatnit na světové výstavě. Zkusili jsme bojovat o jednotlivé restaurační provozy, bez kterých se žádný světový výstavní pavilon neobejde. Hlavně protože celá výstava je vlastně o jídle. To je ta pravá energie pro život.
Pohled na superlesknoucí se interiér spodní restaurace, která by měla nasytit obrovské množství návštěvníků.
Je velice jednoduše, ale funkčně zařízena nábytkem, který by nemělo být možné zničit. Podoba stolů se během projektování změnila asi desetkrát. Toto je dle mého názoru asi nejlepší varianta.
V přízemí se nachází ještě prodejna suvenýrů, která se nemusí na noc odstrojovat. Stačí jen stáhnout rolety v jednotlivých regálech a je zabezpečeno.
Pohled na vstup do VIP restaurantu, který bude veden v duchu konzumace zvěřiny. S trofejemi a vybranými jídly. Je zde uplatněno několik výrazných prvků, které kontrastují s celkovým rázem budovy. Je to především osvětlení tvořené lustry z trofejního paroží ze sbírek navrhovatele intriéru. Dále je to speciální potisk, nebo lépe polep skel dobovými rytinami světoznámého mistra Ridingera. A v neposlední řadě bar nepravoúhlých tvarů v kontrastu s celým pavilonem.
Zde je další z variant řešení, kdy část lustrů byla nahrazena skleněnými parohy s diodovými zdroji uvnitř. Je poměrně velmi složité na takové výstavě skloubit někdy i naprosto protichůdné zájmy všech, kteří se mají podílet na jejím návrhu, realizaci a potom i provozu.
Tak se například v mém krásně zaobleném celodřevěném baru z nádherného masivu objevila obludná, hrubě opracovaná prosklená kovová konstrukce s nádrží, neboli tankem, kteří všichni až do nedávné doby schovávali ve sklepě. Ano jedná se o pivní tank, který je nyní hitem sezóny a hraje si na to, že pivo z něj chutná lépe, než ze sudů. Uvidíme jak dlouho mu to vydrží :-)
89 Expo Miláno SR 2015
Obrátili se na nás také slovenští přátelé, abychom s nimi spolupracovali na soutěžním návrhu pro slovenskou účast na světové výstavě v Miláně 2015.
Navrhnul jsem opět jednoduchou dřevěnou konstrukci, kterou by bylo možné vyrobit velmi rychle a stejně rychle smontovat na místě. To vše doslova za hubičku.
Byl však vznesen požadavek, aby pavilon jednou svojí částí evokoval masiv vysokých tater. Tím se to celé poněkud (hodně) zkomplikovalo, ale zásadně to zatraktivnilo celý návrh.
Dle slvovenských požadavků bylo nutné vytvořít i minutový film zobrazující pavilon a jeho okolí. Tak to jsem se zapotil. Vše se odehrávalo v děsivém časovém presu.
Čekat celou noc na výsledek, abych pak zjistil, že jsem zapomněl nastavit difuzní světlo, nebo že je to podsvícené... no to počechrá nervy.
90 Expo Miláno ČR 2015
O stavbu pavilonu na světové výstavě se pokoušíme s kolegy již podruhé. Je to vlastně taková olympiáda architektury. Tým je naprosto dokonalý a je schopen nejen věci promyslet, připravit, navrhnout a zrealizovat, ale i perfektně provozovat. Včetně výstavních ploch, klimatizace, osvětelní a dvou restaurací různé cenové úrovně.
Pavilon je nutno prezentovat jako obal pro vystavní exponáty a ne jako exponát samotný, který expozici potlačuje a nebo dokonce znemožňuje.
Dekumenus je příčná ulice římského válečného tábora, jehož tvar se ustálil dávno před naším letopočtem.
Výstava je potravinářská, s důrazem na ekologii, zdravé potraviny a udržitelný rozvoj. O čem jiném by to také v Evropě mělo být.
Hlavní sál je centrálním shromažˇdovcím prostorem pavilonu. Zda by měly probíhat všechny akce od slavnostního zahájení až po ukončení výstavy.
Všechny místnosti maximálně přiznávají materiály, že kterých je pavilon smontován.
Sklo je velmi významným vývozním artiklem, který nesmí chybět ani na světové výstavě. Proto je dán prostor bublinovým lustrům, vznášejícím se v prostoru věže nad zasedacím stolem.
91 Expo Milano SR restaurace 2015
Tato restaurace s kuchyní ve slovenském pavilonu se náramně povedla a docela silně konkurovala českému restaurantu a spodní restauraci.
I když český restaurant nakonec obsadil neuvěřitelné třetí místo mezi všemi restauracemi na celém výstavišti. A věřte, že konkurence byla obrovská. Francouzi, sami Italové, Španělé, Argentinci a mnoho exotických, jakoje Čína, Korea, Japonsko.
No byl to velký úspěch, ale slovenská restaurace nikterak nezaostávala. Naopak překvapovala svojí osobitostí a lákavou prezentací.
92 Světová výstava Šanghaj
Šanghaj má 23 miliónů obyvatel! Dvakrát více než naše republika! Jedno město! Zde se odehrála dosud největší světová výstava, kterou se nikdo nebude snažit překonat. Toto je náš soutěžní návrh na český pavilon, který bohužel nevyhrál.
Pavilon vyhrál naprosto nesmyslný návrh, který sliboval naprosté bláboly, které byly odtrženy od reality. Bohužel na nezkušenou výběrovou komisi to udělalo větší dojem. Příklad: Město vznášející se ve vzduchu nad zeleným polem s měkkou travičkou. A návštěvnící povalující se v této travičce se dívají zespodu do domů kde jsou naaranžovány exponáty. Výsledek: naprosto zdupaný betonový provrch drcený tisíci návštěvníky denně, kteří nechápavě zalamovaly hlavy do bíle natřených beden ve kterých byl zevnitř nalepen na oboustanné lepící pásce cibulák a porcelánoví jeleni.
Světová výstava je výzvou, která se neodmítá i když máte milion práce. S hvězdným týmem sestaveným ze samých osobností které jsou na vrcholu tvůrčích sil, se tvoří vesele a snadno. Režiséra Jirku Nekvasila pokládám za jednoho z neinvenčnějších lidí dnešní doby a přitom si zachovává přirozenou skromnost a mírnost. Ta mírnost ovšem částečně mizí, když tvoří. Argumentuje jasně, logicky a tvrdě.
Láďa Baran (se kterým jsem se dříve neznal) mne zase nadchnul svojí vitalitou a nepřebernou fontánou perfektních nápadů a také schopností se rychle zorientovat a přijmout a dále rozvíjet i myšlenky spolupracovníků. Je to režisér a především choreograf a tanečník, který má na svědomí mimo mnohé jiné i muzikál Kleopatra.
O Bohoušovi (bratrovi) ani nemluvím to je sopka schopná zasypat sama sebe, jak dí klasik. O dalších se zmiňovat nebudu, působili spíše jako konzultanti a kritika. A dělali to tak dobře že jich mám dodnes plné zuby.
Z předešlého textu by se mohlo zdát, že to vzniklo velmi lehce a snadno, ale samozřejmě tomu tak není. Za všechny slepé uličky bych chtěl předvést alespoň tu jednu z prvních. Varianta s kolečky na fasádě byla hodně sofistikovaná. Dokonce se celá mechanicky vlnila. Pomocníkem návrhu byl mechanizmus z legendárního Merkuru. Koleček bylo několik desítek tisíc a všechny měly být ještě pokresleny piktogramy zobrazujícími nějaké odvětví našeho průmyslu.
Zde si dovolím malou odbočku. Málokdo asi ví, že naše republika byla a možná dodnes i je (mimo jiné) odlišná tím, že vyrábí prakticky všechny věci které se na světě vyrobit dají. No řekněte, která země s deseti milióny obyvatel vyráběla lokomotivy parní, dieselové i elektrické, vagóny osobní i nákladní, tanky a BVP, letadla turbovrtulová i proudová, autobusy, lodě, říční bagry,osobní a nákladní automobily hned v několika firmách. Obráběcí stroje, tkalcovské stavy, elektroniku, domácí spotřebiče, chemické a potravinářské výrobky od piva přes sýry až po salámy. O dřevě ani nemluvě.
V odborných kruzích se tvrdí, že na udržení a rozvoj takového sortimentu je potřeba lidského (duševního) potenciálu asi 90 miliónů lidí. Norové, Finové, Holanďané, Maďaři a mnozí další jsou toho důkazem. Nakonec i ty hodinky, které zachraňují čest švýcarského průmyslu jsme si také uměli vyrobit. Vidíte, zapomněl jsem na Flexarety a vlastně celé sklo. No je toho prostě...sirky!... mnoho a mnoho... papírenský průmysl!!...koleček.
Problém byl s tím, že by to sice vypadalo velice efektně, ale ve větru kterého je prý v Šanghaji požehnaně by to dělalo hrozný kravál. Asi jako železářství. Nakonec by se některé plechy na skobách přebrousily a začaly padat mezi lidi. Požadavky na odolnost výstavy jsou totiž velmi přísné. 10-20 tisíc návštěvníků denně, vítr a kyselé deště. Vzpomeňte na olympiádu. Regulace obrovských front a pod. Přešli jsme tedy k systému který pohyb destiček usměrňuje jen do jedné osy a dokonce určuje i její mezní stavy vychýlení. Silikonové lůžko, nerezový pertlovaný plech. Svařenec počítající i s odkapem kondenzátu. Existuje i animace, jak se destičky ve větru na fasádě vlní. Pokud se mi jí podaří zveřejnit v přijatelné velikosti mrkněte na ní. Také počet destiček klesl na "pouhých" 10 000. Což už je pro realizaci vlastně brnkačka. Na druhou stranu musím říci, že silnou stránkou celého našeho soutěžního projektu o kterém je vám již jistě jasné že nevyhrál.... je snaha o realističnost a realizovatelnost. Což myslím že ostatní si s podobnými záležitostmi moc hlavu nelámali. Například živá travička na kopečcích vítězného návrhu Sialu zavřená v plechové hale bez oken a denně zmasakrovaná 10 až 20 tisíci návštěvníků mi přijde i v umělohmotné podobě jako naprosto utopická. No nic je rozhodnuto :-) zde fasády.
Pohled z levého rohu. Zde je varianta bez státní vlajky. Je až s podivem, jakou nevoli mezi poradci a oponenty vyvolal perfektní Jirkův nápad se státní symbolikou. Vysvětluji si to jenom tím, že se lidé za svoje češství stydí. A neznají ani míru a nemají ani cit jak se státními symboly zacházet. Možná že by se i báli si namalovat státní vlajku líčidly na obličej až půjdou na hokej. Co když by to mělo nesprávné proporce??? Pohled z pravého rohu. Orloj, to byl taky dobrý nápad.
Vůbec si myslím že se sešly docela dobré nápady. Kyvadlo orloje je z lakovaného plátna napnutého na hliníkové konstrukci, jako křídlo dvojplošníku. Někde tu mám ještě legrační pohled ve smogu. Aha, tady je! Ano, zlí jazykové tvrdí že právě takto to tam bude vypadat.
Pár povinných nočních pohledů.Výstava se bude zavírat až deset večer. Pohled ze zvýšené komunikace pro pěší ve výšce několika metrů. Říkají jí skywalk. Ta se již osvědčila i na jiných výstavách. Samozřejmě, přístup i pavilon jsou bezbariérové. Mimochodem pavilon je jako polotovar. Ocelová hala opláštěná fibrovaným plechem s jednoduchou vzduchotechnikou a sanitárními rozvody v podlahách.
Zde Bohoušův nápad, který byl tak dobrý, že jsme jej přijali jako automatický, pás informačních obrazovek na stěnách, podél kterých budou stát nedočkaví návštěvníci. Opět zkušenost k nezaplacení z minulých podobných výstav Perspektivní pohled shora na přízemí. Programová náplň musí být dodržena s přesností na 1m2.
Perspektivní pohled shora na patro. Administrativní část je plná zajímavých vychytávek typu: Sklo s elektricky plynule ovládanou průhledností, nebo univerzální výstavní nábytek umožňující sestavy do kruhů i pásů. Takže zde, při prvním pohledu do interiéru, je nutno malinko vysvětlit o co jde. Hlavním mottem celé čínské výstavy je "Lepší město, lepší život". To je docela výživné téma! Tématem naší české účasti, týkajícím se jen našeho pavilonu, jsou "Plody civilizace" což je trošku zamlžený pojem, ale taky inspirující. Vyvolalo to v nás mnoho představ, asociací a nápadů, ale většina z nich byla po střízlivém posouzení nerealizovatelná.
Láďa Baran byl neúnavným zastáncem bludiště plného atrakcí, což nakonec vykrystalizovalo do překvapivé podoby hromady lesklých koulí, které v sobě skrývaly nepřeberné množství zajímavých a mnohdy i kontroverzních témat. Moc nás bavila představa jak na obrovském náměstí (čtyřikrát zvětšeno obrovskými zrcadlovými stěnami) stojí množství lidí a neustále strkají hlavy do koulí . Tím vzniká jakési společenství zasvěcených bezhlavých.
No a toto jsou obrázky interiérů. Jistě si dovedete představit, jak dlouho asi trvalo rendrování obou pohledů. Při sedminásobném odrazu paprsku je to jako v tom slavném Kerlesovo vtipu... bum do boule a bum do boule a bum do boule... až mněl na hlavě parohy, 100 zrcadlových koulí tří velikostí s chromovým leskem už udělá i modernímu počítači v procesoru pořádný zmatek. I když si trénoval výpočty s pohyblivou desetinnou čárkou :-).
Jednotlivé budovy (charakteristické pro naše města), jsou promítány silnými diaprojektory (ne digitálními) na promítací plátna předsazená před každou sekcí. Přes tato plátna je z opačné strany vidět. Pro každou sekci jsou vyčleněny celé 4 projektory, aby pokrytí světelným tokem bylo co nejrovnoměrnější a nejúčinnější. Vpravo jsou vidět pouliční lucerny, které nejen že osvětlují prostor ale zároveň nesou i konzoly s výše zmíněnými diaprojektory. Nahoře na stojanu jsou uchyceny čtyři další, již digitální projektory, promítající na desky zavěšené pod strop plynoucí mraky. Jedna taková svítilna je za několik miliónů Kč.
Kdybych se tady začal rozepisovat o programové náplni jednotlivých koulí, tak by to bylo asi zase na dlouho. Tak toho raději nechám. Jen několik témat na ukázku: Zastavět Pankrác??? Co s grafiti od sprejerů ??? Jak na psí hovínka??? Vadí vám hluk od sanitních a policejních vozů??? Jak využívat památkově chráněné domy, když se do nich nedá vestavět např. WC??? Doprava pod zem??? Atd. atd.
Restaurace v biedermeierovském stylu. Nábytek se u nás vyrábí dodnes. Myslím, že by v tomto prostředí číňanům česká kuchyně velmi chutnala.
Zde řez jednou z koulí. Vůbec není charakteristický, protože ty ostatní jsou úplně jiné. Třeba s vodou, nebo s roštím bolševníku. Některé dokonce vydávají zvuky, nebo vůni... když se do nich strčí hlava.
Model v plném slunečním svitu, který jsme zadali u profesionálů a taky tak vypadá. Prostě nemá chybu. Ceně by se však určité závažné chyby vytknout daly. :-) Zrcadlová stěna je tvořena velmi lehkými a přitom jen o malinko méně odrazivými kvalitními smršťovacími foliemi, napnutými na subtilní dřevěné rámy o rozměrech 2x2m. Stromy jsou živé, v noci dobíjené UV lampami.
95 Výstavní stánek IVECO 1999
Automobilový průmysl má vetší prostředky na prezentaci svých výrobků než jiné obory. Na obrovských plochách pak mohou vznikat opravdu monumentální expozice zobrazující třeba části měst, nebo přístav.
Jejich ústřední myšlenkou je snaha ukázat využití vozidel přímo v praxi. Při dopravě zboží, stavebního materiálů, turistů, nebo dokonce zvířat. Výstavy jsou obohaceny i hereckou akcí. Prodejny a restaurace fungují, kapitán vydává rozkazy a harmonikář svými melodiemi dokresluje náladu přístavního města. Do všeho šumí moře a křičí rackové. Hostesky v námořnickém a v sukénkách, které končí tam kde začínají, vylézají po schůdkách do kabin tahačů...
Hlavním výtvarným prvkem těchto stánků jsou ručně malované kulisy domů na plátně napnutém na dřevěné konstrukci, které je možné sestavovat do mnoha kombinací. Je tak možné vytvořit podloubí, či malá náměstí. Město je pak doplňováno tématicky. Třeba přístavními jeřáby, zaoceánskou lodí, nebo dokonce funkčním majákem lákajícím návštěvníky již na ulici.
Všimněte si prosím dvou lísek s jablky za dveřmi do prodejny. Funguje tam i perspektivní zkreslení.
96 Aréna paintbalu.
Po delší době vkládám do sekce výstav nové monstrum, protože nikam jinam jej není možné zařadit. Jedná se o "přenosnou" paintball arénu koncipovanou pro účast na stejně monstrózních akcích po celé Evropské Unii.
Mělo by být smontováno pár lidmi za jeden den a za další tři opět zbouráno. Jednoduchá a přitom sofistikovaná hliníková konstrukce z jediného, stále se opakujícího prvku, by to měla umožnit i v mírně svažitém terénu.
Na rendrech to asi není vidět, ale vše je potaženo jemnou sítí, aby kuličky (projektily) nezabíjely nevinné přihlížející. Po mohutném nasvícení z přenosných generátorů je možné vést bitvu i v nočních hodinách.
Je to veliká zábava, i když to někdy bolí.
97 Salima Brno 2000
Celkem poučná triáda, ukazující klikatou, ale o to zábavnější cestu od původního návrhu (vlevo nahoře), přes "konečná řešení" (vpravo nahoře), až k realizaci (vpravo). Všimněte si prosím kamenů v trávě, tvořících cestičku k domovu a zakouřeného komínu na střeše. Nebo vysokého napětí. Bohužel vlaštovky na něm sedící nejsou v tomto rozlišení vidět. Střecha je pravá - šindelová a půda pod ní je pochozí. Viděl jsem to na vlastní oči při montáži. Vůz je také plně funkční. Jen stromy jsou falešné, umělé... a pracné. Celý domeček je plně rozebíratelný a smontovat se dá za jeden den.
98 Ukázky výstavních stánků 1996
Ročně projektujeme několik desítek stánků. Takže zde malá všehochuť od traktorů až po výbušniny.
99 Výstavní stánek IVECO 1995
Výstava IVECO ve v ještě nevyhořelém křídle. Toto byl začátek dlouholeté spolupráce s velmi dobrou italskou firmou.
Byl jsem se tam podívat ve výrobě a velice mne nadchla hala, ve které bylo celé jedno nákladní auto rozebráno na jednotlivé funkční díly namontované na vertikálních panelech.
Ty byly napojeny na centrální pracoviště, které vyhodnocovalo simulované poruchy, které tam prováděli pracovníci podle informací ze satelitů.
Prostě někde v dolech se zastaví obrovské auto a podivně se chová. Řidič se napojí přes telefon na centrální dispečink a spojí ho přímo s počítačem auta.
To pošle všechny informace a na panelech se nasimuluje ta odpovídající situace. Dispečink pak poradí řidiči co má dělat, aby nenadělal ještě větší škody. Což prý se stává dosti často.
Řekli mi ať něco úmyslně rozšteluji,nebo povolím. Okamžitě to detekovali. Dost kosmické.