Volná grafika

Projekty

99 Pohádky

Každý byl asi v dětství ovlivněn pohádkami, Mně to zůstalo dodnes. Mé ideály jsou jasně definované: Rytířství, zlatovlásky, brnění, draci, obři, líbání žab a podobně.

Všechny tyto obrázky jsou nakresleny na tabletu. Nejen že má stále připravenou měkkou tuhu B8, ale ještě maže bez poskvrny. A co je skoro nejúžasnější? Že umí posouvat oči, uši, fousy a vlasy tak, že si můžeš vybrat tu správnou polohu a uložit.

98 Portréty a karikatury

Některé portréty vznikly naprostou náhodou, spíše omylem.

Vlastně jsou to jakési karikatury, zastihující jednotlivé osoby v charakteristických situacích.

Portrét je jedna z nejsložitějších kreslířských i malířských kategorií. V pozorování obličejů jsou lidé naprostými mistry. Stejně jako včela rozlišuje několik set odstínů žluté a pes nepřeberné množství pachů. Člověk rozezná i sebemenší změnu na lidském obličeji.

Například při pokusech dali pozorovatelé vedle sebe dopravní značku a postavu. Od určité vzdálenosti přestali rozpoznávat co je na značce, ale výraz a postoj té postavy dokázali určit zcela přesně.

Nebo na některých bankovkách se úmyslně zobrazovali tváře mladých dívek s minimem vrásek, Padělek takového obličeje je daleko snáze poznat oproti jakémukoliv ornamentu. A neuhlídá to ani ta nejpřesnější kopírka. Ihned se změni vnímání takového portrétu. Třeba: ta je nějaká bledá, nebo starší?

Proto je portrét tak náročný na přesnost. Stačí aby vám upadla tužka a je konec. Piha už tam bude navždy!

97 Různé

Zde je nasypáno to, co nejde roztřídit, zařadit, seskupit ani jinak zbuzerovat.

Většinou jsou to kresby vznikající automatizmem. Kdy člověk vlasně ani netuší, kam ta čára zahne a v co se promění.

Jindy je to zase zoufalá snaha obkreslit to, co vidíte před očima, ale když to chcete polapit, tak uniká, kličkuje, průhlední a mizí.

Někdy je také podnětem snaha nakreslit si něco, co chcete vidět, jak by to vypadalo, kdyby to bylo.

Dodnes vzpomínám na výstavu ASUT v Sezimově Ústí, když jsem služil na vojně. S Milošem Tancibudkem a Zdenkem Vávrou jsme organizovali výstavu armádní umělecké činnosti za celý západní okruh. Když bylo všechno hotovo a už zbylo jen hlídat exponáty, chtěli jsme se nějak zabavit a tak jsme začali malým návštěvníkům kreslit Sandokana, lady Marianu, Sambilionga, želvu, psa Alíka, žirafu, auto co lítá a asi dvě stovky dalších. Dojala mne jedna holčička, když na mne dlouze koukala, a pak povídá, ty se máš.... můžeš si nakreslit co chceš. Nikdy na to nezapomenu.... a řídím se tím.