Veřejné budovy
Projekty
79 DPS na Moravě
Dům pečovatelksé služby je asi ten nejpotřebnější barák, který může dnes naší společnosti prospět. A pokud se ještě najdou i lidé, kteří se tomu chtějí věnovat a navíc je to ještě i baví a naplňuje, je to to nejnádhernější co může každou obec potkat.
Bohužel to bude v blízké době velmi ožehavý problém a tam kde na to budou připraveni se s tím i lépe vypořádají.
Možná až svaté nadšení z takového zadání mne trochu svedlo k neogotickému vzhledu alá Hluboká. Ale prostě by člověk chtěl, aby podobná budova vypadala více jako zámek, než jako bytovka.
Vlastně ani nevím, jestlit tato budova patří do veřejných a nebo obytných. Je to zatím opradu jen studie.
80 Buddhistický klášter v Prostějově
Nikdy by mne nenapadlo, že se dostanu i k projektování církevních staveb. A ještě k tomu buddhistických. Přijal jsem to jako výzvu a nakonec jsem se tam setkal s tam úžasnými lidmi, že se z výzvy stala výhra. Komunikace s jiným myšlením mne nesmírně obohacuje a rozšiřuje mé obzory.
Vždy jsem se snažil dívat na svět z určitého odstupu a nadhledu, což člověku dává možnost vypozorovat a odhalit širší souvislosti z blízka neodhalitelné. Tentokráte jsem nahlédl i tam, kam mne nikdy nahlížet ani nenapadlo.
Nejsem autorem samotné koncepce kláštera, ale od určité fáze se zásadně podílím na jeho konečném vzhledu. Na stavbě totiž vznily určité problémy s dodavateli a tak jsem byl přizván jako poradní hlas. Nakonec jsem se do věci vložil s plným elánem.
Dodavatele jsme vyhnali a stavbu zastavili. Teď už ale pokračuje plnou rychlostí. Zahájení provozu 29. 5. 2016 bude velkou slávou, na kterou se sjedou významní představitelé této víry z celého světa.
Duší celého projektu je Ctihodná, která dosáhla nejvyšího postavení, které jí umožňuje zakládat kláštery. Je to neobyčejný člověk, jehož působení na okolí má jednoznačně patrné pozitivní výsledky. Jsem materialista a pragmatik, takže mé pozorování a vývody jsou myslím objektivní.
Ctihodná není jen ctihodná, ale je i hodná, protože mi i jako laikovi uděluje různé úlevy. Například posez. Při tom správném bych si totiž ulomil obě nohy.
81 Modrá vopice
Modrá vopice = Kaštánek. Jeden z nejpohodovějších lidí, kterého jsem v životě potkal. Přátelský, veselý, úpřímný, čestný, uznalý, vstřícný, pracovitý, vtipný. Všechny tyto vlastnosti a mnohé jiné, dobré, jsem si s ním osobně prožil při vymýšlení co s Modrou vopicí.
Té neustále hrozí nějaké sankce od hygieny, policie a požárníků. Tak jsme společně zakreslili stávající stav a projednali příslušná povolení. A sháněli hlukové studie pro staré paní, které nechápou co je to punk, a death metal.
Zvláště veselé to bylo když přijela Sepultura. A další podobní.To se stížnosti hrnuly od domů na Jarově, přes celé údolí až nahoru na Prosek.
Vznikly i odvážné studie na rozšíření celého areálu a vytvoření doslova kultůrní arény s velkým parkovištěm, restaurací a příležitostnými trhy, koncerty, seancemi atd. atd.
Bohužel, všechno je pryč. Kaštánek tu není. Odešel... a s ním i velký kus lidství nejen ve tvrdé muzice, ale v naší kultůře vůbec.
85 DVAN
Dvan je název administrativní budovy, která je vlajkovou lodí mezi budovami areálu firmy 2N telekomunikace. Do vínku se jí podařilo utrhnout rovnou dvě zajímavosti. První je skutečnost, že byla vyhlášena nejkrásnější administrativní budovou měsíce a na to konto přijel na její kolaudaci prezident Klaus a slavnostně přestřihl pásku.
Této chvíli předcházela dlouhá řada událostí. Začalo to tím, že když jsem se poprvé přijel podívat do areálu 2N telekomunikace v Modřanech, musel jsem se usmát, protože jsem ten areál dobře znal ještě z doby, kdy jsem pracoval v Projektě. Tehdá se projektovala a poté realizovala obrovská budova Mikrotechny. Je to fenomén dodnes, protože je to vlastně továrna na stojato. Skelet 1.3 se sloupy 400x400mm má velkou únosnost. V každém podlaží mohou stát revolverové soustruhy a valit obrobky. Mikrotechna se zabývala výrobou veškeré přístrojové vybavenosti také pro letadla. Areál pod budovou v té době patřil podniku, který zase vyráběl zařízení pro zubní ordinace. (Chirana). V obou případech tedy jemná a přesná mechanika, nerušící výroba.
Na budově Mikrotechny jsem pracoval s paní architektkou Anděrovou a bylo to velmi poučné. Velké novátorství tenkrát spočívalo ve zvláštně tvarovaných kovových oknech. Myslím, že se z těch panelů udělalo maximum co se dalo. Alespoň jsem se umělecky vyřádil na obrovských masivních vratech.
Takže mi bylo celé prostředí docela blízké, s bonusem vůně čokolády z nedaleké továrny, kterou koupilo Nestlé.
Mimoto jsou majitelé 2N mými velmi dobrými kamarády, se kterými neustále pravidelně komunikuji. Společně vymýšlíme, jak celý areál vylepšit, zkrášlit a tím pádem i zhodnotit. Malý příklad. Zrovna nedávno se zvětšoval poloměr komunikace kolem DVANu, protože neopatrný řidič kamiónu urazil celý zateplený roh.
Také situace kolem areálu se neustále mění. Přibývají nové stavby a dokonce celé areály v okolí. Tato část Modřan je vlastně neustále v pohybu i přes to, že je to na hranici povodňové zóny.
První etapou spolupráce bylo dotažení přestavby přední administrativně výrobní budovy, kde se přistavovalo prakticky celé patro. Na dvou obrázcích je patrná snaha zachovat budově její funkcionalistický ráz.
Další budovou areálu 2N je tzv. Vila. Je to typická stavba z první republiky, kdy si továrník nechal postavit obydlí přímo uprostřed své továrny. Tam se upravovaly interiéry a zásobovací trasy.
Po dokončení přední (hlavní budovy), se začal projektovat DVAN, který měl zpočátku mnoho podob. Nejdříve to byl jen dvoupodlažní domek, ale po úvaze, že pozemek je nutno využít v plné míře, se začalo uvažovat o zásadní změně koncepce. O budově, která by nejen splnila požadavky na expanzi prosperující firmy, ale zároveň umožnila pronájem ploch podobným subjektům.
Původně byl DVAN symetrický podle obou půdorysných os. A měl nabízet na každém podlaží čtyři identické užitné plochy s odpovídající sanitou a kuchyňkou.
Později se od této koncepce ustoupilo a vznikly dispozice symetrické jen podle kratší osy. Vždy dvě sekce na podlaží. Tím se mohly výtahy rozdělit na osobní a nákladní a budova začala mít svojí přední a zadní stranu.
Takto byla budova vystavěna až do čtvrtého patra, když na střechu vyšel investor a se slovy "takový nádherný výhled by si zasloužil ještě jedno patro navíc" udělal ze symetrické budovy nesymetrickou a o patro vyšší.
Bylo rozhodnuto, že ke strojovně na střeše přibude ještě restaurace s vývařovnou a dva velké sály. Nic není podnětnějšího, než úkol, který je skoro neřešitelný, ale logický. Vedle obludné Mikrotechny (potom Mikrony) je potřeba stavět co nejvýše.
Nakonec jsme to společnými silami zvládli a pak mohl přijít ten prezident.
Později byl vybudován ještě tzv. přístavek k hlavní budově, který jakoby završil přestavbu hradu na zámek. O přístavku však ještě bude řeč jinde. V určité euforii po zdárně dokončené stavbě poměrně velké administrativně výrobní budovy. Se začalo uvažovat o dalších investicích. Je však nutno přiznat, že s realizací DVANu to nebylo až tak jednoduché. Velkým zlomem bylo přidání šestého podlaží, proti kterému okamžitě začali protestovat všichni v okolí. Nejvážnější byl protest "kamarádůů" z Rystonu, kteří se začali obávat, že nesouměrnost velikosti obou firemních budov by mohla evokovat představy o jejich úspěšnosti.
My jsme se nevzdali a s obrovským nasazením jsme odsunuli část patra za římsu tak, aby z jejich pohledu od psacího stolu stojícího metr od zasklení nebyla vidět. Muselo se to dokládat přesnými výkresy a pod. Další ránou byla naprosto nepochopitelná chyba Průmstavu, kdy hřebík na hranici pozemku (uprostřed vrat) zatlučený geodetem do asfaltu a zastříkaný žlutým sprejem pokládali za nulu celého DVANu. Bohužel, to místo bylo o 20cm níže. Abychom dosáhli stejné výšky proti Rystonu, musela být celá jejich budova snížena o tuto vrstvu zeminy. Bylo to přes 200!!! těžkých náklaďáků. Z šarvátek s jednou psychicky vyšinutou paní ze sousedství stojí za zmínku vyprávění příjemné paní ze stavebního odboru. "Vhrnula se do mé kanceláře se třemi dětmi a ty začaly usedavě plakat a stěžovat si, že je stavbu nutno bezpodmínečně zastavit, protože zedníci na lešení mluví sprostě a je to kazí"????!!!
Poslední zmínka o problémech vzniklých při stavbě bylo zjištění, že když se na střechu nalila voda pro zkoušku její těsnosti, začalo to kapat hned na několika místech. Bylo to zoufalé hledání snad několik dnů trvající, až někoho napadlo nasypat do vody na střeše hypermangan. No a ten se v kapajících místech nikdy neobjevil. Byla tedy vyřčena myšlenka, že vrstva vody stlačila izolace střechy natolik, že z nich vymáčkla zabudovanou vlhkost. No... a tohoto vysvětlení se držíme dodnes :-)
Pokud se podivujete, co je to za podivné obrázky, tak jsou to opravdu jenom nástřely, skici a možná až vtípky. Je však velice nutné tyto věci neustále vytvářet a ujasňovat si možnosti. Ten, kdo není ochoten investovat do studií a většinu z nich zahodit, je odsouzen k tomu že přijde o daleko větší peníze při definitivním rozhodování.
Nestačí jen mluvit. Musí se kreslit, měřit a počítat. Nevěřili byste, jak široce a různorodě chápou lidé pojmy jako je VELKÝ, barevný, moderní a nebo LEVNÝ!!!
Osvícenost investorů 2N se projevuje také ve spolupráci s výtvarníky. Je to naprosto nedoceňovaná oblast našeho stavebnictví. I za raného socializmu to bylo lepší, když se nad dveře dvouletkových domů povinně umisťovali basreliéfy zvířátek, nebo obilovin. S níže uvedenou instalací se sice úplně neztotožňuji, ale investora i výtvarníka si vážím za příkladnou spolupráci a ochotu jít do podobně náročné věci.
90 Dům pečovatelské služby Roztoky.
Poměrně dlouhou dobu jsem projektoval jenom tak, že jsem navrhoval studie, velmi zřídka dokumentaci pro stavební povolení a vyhýbal jsem se prováděčkám.
Bohužel, toto byl zlomový projekt, kdy jsem se utvrdil v tom, že je nutné věci dotahovat do konce a mít je pod kontrolou do posledního detailu. To se v tomto případě nestalo a se svým právem architektonického dozoru jsem byl pro projektanty prováděcí dokumentace jen k smíchu.
Uvedu jeden příklad za všechny. V projektu jsem navrhoval, že sklepy nebudou takové jak jsme zvyklí ze soc. paneláků, tedy z nehoblovaných latí s mezerami. Vhodné tak na skladování brambor. Ale že budou z bílého lamina, s regály na komproty a hlavně neprůhledné a uzamykatelné vložkou a ne zámkem na vrata.
A jakoby natruc, proti mé vůli a nadávání, tam byly vybudovány ty hnusné laťové sklepy. Mohl jsem se vztekat jak chtěl. Dodavatel se nějak "dohodl" s investorem a mne prostě obešli.
Od té doby dělám prováděčky sám a práva stavebního dozoru využívám v plné míře. Prostě stavbu zastavím dokud se to nevyřeší, nebo dodavatele dokonce ze stavby vyženu.
97 Rybák sport
98 Tržnice v Neratovicích.
Návrh zastřešení slavné Neratovické tržnice, který byl mnohokrát projednáván a mnohokrát osmítnut, aby byl nakonec zcela zapomenut, což je potupa nejvyšší.
Ale zajímavé je na něm to, že odstartoval celou serii dalších zakázek a spoluprací, ze kterých vlastně těžím stále.
Rendry, jestli se to tak dá z dnešního pohledu vůbec nazvat, jsou nádherné. Vyvolávají ve mně pocity z dávných dob. A nadšení z toho že: "Ještě kousek a bude to fotka".
99 Střelnice s hotelem
Komplex střelišť byl jednou z těch velkých porevolučních myšlenek, plných odvahy a nadšení. Vedlo to ke snahám získat závod Formule 1 tím, že se postaví nový okruh, nebo k celonárodní výstavě v parku kultůry a oddechu JF.
Některé nedopadly, některé dopadly a některé upadly. Pak se kdenic tunic objevila pověstná blbá nálada a bylo po nadšení. Začal reálný kapitalizmus.
Požadavek investora zněl: "Vše honosné, luxusní, monumentální a konzervativní". Proč ne?
Velmi zajímavý byl spor o ničení přírody olovem z broků. Ten investor vyřešil naprosoto dokonalým nápadem, vysazovat na dostřelišti malé smrčky a ty vždy na vánoce pokácet a prodat.
Na to nemohli ochránci říci ani bů, protože na vánoce se u nás nesmí sáhnout vůbec. A zvláště ne na jejich symbol. Dnes je to stejně vyřešeno tím, že olověné broky byly nahrazeny ocelovými. Myslivce a hlavně všechny střelce to strašně štve, protože olovo je těžší, lépe a dále létá. A také neničí zbraně tak jako ocel.